17.08.2011 16:15

F5J – Dubnica 7.8.2011

F5J aneb soutěž elektrovětroňů s výškoměry na novém modelářském letišti RMK Dubnica nad Váhom.

Na Slovensku jsem „neslužebně“ nebyl možná i 30 let. Soutěž F5J byla tedy vítanou záminkou tuto dlouhou přestávku přerušit. Vyjeli jsme se ženou již ve čtvrtek na prodloužený víkend a v neděli ráno dorazili do Dubnice.

Dubnické modelářské letiště je jen několik měsíců staré a až zakoření a rozkvete vše zasazené, změní se z hezkého na nádherné. Zázemí tvoří zrenovovaný kontejner. Vlajky naznačují, že šlo vskutku o soutěž mezinárodní.

Hromadné foto (s pouze asi polovinou účastníků) …

… a hromadný start.

Povětří bylo velmi velmi zrádné a turbulentní. Velké stoupáky, velké klesáky. Stačilo jedno špatné rozhodnutí a člověk byl dole, co by dup . Co jsem si všiml, jen v jedné skupině nalétali všichni maximum, většinou byl rozptyl nalétaných časů značný (od 3 do 10 minut). Použité modely byly vesměs „velké“ a převaha F3J modelů byla jednoznačná, jen s těmi si jejich piloti mohli dovolit vytáčet termiku po větru a ještě se vrátit.

S pro mě nejzajímavějším modelem létal Palo Lišhák. Plocha 104 dm2 (to je více než 1 m2!), plošné zatížení 15 g/dm2. Překřtil jsem si ho na „zepelína“, po obloze se pohyboval důstojně a pomalu…

… a po vysunutí brzd se ve vzduchu jednoduše zastavil a zvolna klesl k zemi .

Nebyl jsem sám, koho Palův model zajímal.

Spojka křídla je duralová, krut přenášení dvě uhlíkové tyče. Nicméně křídlo je měkké a model je třeba řídit opatrně.

To však, do jisté míry, platí i „Supře“ Patricka Riveta. Růžová Supra vypadá opravdu zajímavě, ve vzduchu je však vidět skvěle.

Varování na křídle Supry – určeno pouze „pro opatrné létání v termice“. Některé sestupy z termiky však příliš opatrné nebyly, ale zřejmě je rozdíl mezi navijákovým startem a i divokou akrobacií .

Kvůli zesilujícímu větru Palo použil na některé starty Storka. Řepkové pole se stalo osudným mnoha odvážlivcům, kteří se nedokázali vrátit zpátky na letiště a strniště jim pěkně popíchalo lýtka. Bylo kvůli tomu i několik „nul“ za opakované motorování. Plastem zakryté bedny jsou reproduktory ozvučení startovišť.

Přesné přistání, na uvolnění startovacího bodu čeká Dudáš ml.

Ehm – toto přistání model i pilot sice přežili, ale hezký pohled to nebyl.

Ostatně i tento snímek dokazuje, že některých návyků (týkajících se přistání) se piloti F3J zbavují docela těžko.

Pilot má ze startoviště odcházet rozveselen a v dobré náladě. Didier létal s Daidalem.

Výpočetní středisko, v pozadí kuchyně. Občerstvení mají dubničtí moc pěkně zorganizované. Při registraci dostal každý pilot tři lístky s obrázky a nápisy „guláš“, „langoš“, „káva nebo čaj“. Kuchař měl na hlavě tu správnou čepici a na hrudi připjatý řád stříbrné lžičky.

Vládce letiště a startér v jedné podobě – Karol. Celý den na sluníčku, ale pořád s dobrou náladou.

To samé platí i o časoměřičích – dámo a pánové – díky.

Aspire pana otce F5Jfun.com Jura Bačiaka.

Pohon je Axi2820 napřímo, mezi pláštěm motoru a stěnou trupu jsou pouze 0.3 mm, k zastavení motoru stačí trup zmáčknout .

Start – stoupavost je prý stěží 12 m/s

Pilot se usmívá, což značí, že to pro nás ostatní, kteří jsme s ním letěli ve skupině, dopadlo špatně.

Izraelský model Israela Ofeka. V daném počasí byly „fóliovníky“ těchto rozměrů bez šance.

Stork pozdějšího vítěze Marka.

Celá francouzská výprava čeká na vyhlášení – vždy dobře naladění, vždy usměvaví a to vážili cestu dlouhou 1700 km, aby si F5J na Slovensku (Holíč, Dubnica, Trnava) zalétali.

Stupně vítězů. Napadá mě, že junioři by vždy měli být hodnoceni zvlášť, již však nikoliv proto, aby byli „chráněni“ před uměním seniorů, jak tomu bylo dříve, nýbrž přesně naopak . Na ty mladé kluky „odkojené“ počítačovými hrami prostě staří pardálové nemají.

Bohuš před šampaňským „zbaběle“ prchá, zatímco junioři (k nimž počítám i Pala) kropí .

A teď (jako obvykle ) mé osobní dojmy:

• mít s sebou na letišti ženu je velmi uklidňující (už chápu Maxe )
• zase jsem si spálil krk a ruce, navíc i jazyk a patro o guláš
• opět jsem se „Kubicovým kolečkem“ připravil o lepší umístění, já snad ta přistávání budu muset začít trénovat
• v prvním kole jsme všichni odstartovali do, jak to říci slušně, „klesáku“, vracel jsem se dírou mezi stromy, ostatní už byli na zemi, když jsem našel v 15 m „autonomní“ stoupák – na takové lety se nezapomíná, po přistání jsem nebyl schopen zapojit čtečku výšky do výškoměru, jak se mi klepaly ruce
• přesně v takových letech se „láme chleba“, ze šestky pilotů spadnou 4 za 3 minuty, pátý za 4, ale poslední uletí maxe a nadělí všem „škrtací start“, v dalším letu ale zase spadne i onen předchozí vítěz, nikdo nemá nic jisté, startovací výška více než jednu chybu nedovolí
• ze šesti letů jsem měl jen jednoho „maxe“, nejkratší let byl 3:22, výšky potom 200, 198, 192, 176, 180 a 163 m, mimochodem odhad výšky problémy nečiní, chtěl jsem létat na 180-200 m, poslední let byl evidentně do stoupáku
• čtení výšky z výškoměrů je bezproblémové, navíc Palo představil nový výškoměr slovenské výroby ALTIS, který bude hodnotu „odblikávat“, což bude ještě jednodušší
• moc se mi to líbilo, hned po Autonomy má nejoblíbenější kategorie, příští rok přijedeme zase

Moc hezké závody v příjemném prostředí a s přátelskými lidmi. Ještě jednou dík.